BioShock
Bioshock by se dal v učebnici o herním vývoji skvěle použít jako kapitola „Přehnaný marketing“. Posledních několik měsíců jsme byli téměř každý den bombardování po hrstkách dávkovanými screenshoty, a když se poštěstilo, pak i videi. Kdo se o hru aspoň trochu zajímal, znal dlouho před vydáním genezi podmořského světa ještě detailněji, než jak je líčena v samotném příběhu. Byli jsme důvěrně obeznámeni s nepřáteli, dokonce i taktikami, které na ně platí. 2K Games mohlo být celkem jedno, že takovéto odhalování vnitřností, jež každý rozumný vývojář střeží jako oko v hlavě coby překvapení pro hráče, může znamenat narušení herního zážitku. Mnohem důležitější byla záruka, že Bioshock ještě před vydáním vyletí do čela žebříčků prodejnosti. To se povedlo. Je to ale skutečně „must-have“ kousek, jak ho označily podezřele brzy se objevivší recenze? Vězte, že není jednoduché psát kritiku na hru, o níž ví všichni všechno. Přesto nezbývá než pohledět na nejočekávanější hru roku se zdravým odstupem.
Kdo se o hru aspoň trochu zajímal, znal dlouho před vydáním genezi podmořského světa ještě detailněji, než jak je líčena v samotném příběhu.
O tom, že hlavní hrdina jako jediný přežije v roce 1960 havárii letadla nad centrálním Atlantikem, asi nemá cenu popisovat stohy virtuálního papíru. Každý má také povědomí o tom, že se po chvilce dostane do podmořského světa Rapture, který vybudoval Andrew Ryan a skupina těch nejpřednějších vědců, umělců, filozofů či lékařů. Mělo jít o realizaci utopistické vize dokonalého života, kde malost plebsu nepřekáží rozletu geniálních myšlenek. Tak geniálních, že přinesly degenerativní zkázu, o jakých se lidstvu „tam na povrchu“ může jen zdát. Géniové byli uneseni vlastními schopnostmi, notně podporovanými genetickými materiály. Hráč se dostává do již rozháraného prostředí, kde spolu zápolí mocenské skupiny, původně s dobrým úmyslem zamýšlené experimenty daly vzniknout strašlivostem, jimž není možné se vyhnout, stejně jako podivné kombinaci „zničené krásy“ všude kolem.
Je to právě podmořský svět a nonšalantnost, s jakou je zpracován, co hru v tomto ohledu posunuje div ne na piedestal akčního žánru. Bez ohledu na skutečnost, že na tento svůj trumf hra na jiných místech dost hřeší, nelze pominout umělecký a perfekcionistický přístup, jež dávají vzniknout především zpočátku, kdy jde o opravdu něco nového, intenzivnímu zážitku, jaký je srovnatelný jen s nejvytříbenější konkurencí. Promyšlenost na vás dýchá z každého koutu. Rapture nevzniklo z ničeho – bez podrobných podkladů a bezpočtu vizí, které hráč ve výsledku ani nevidí, ale přesto jsou důležité stejně jako viditelné podněty, by něco tak kompaktního a strhujícího stěží mohlo vzniknout.
Neubráním se klišé a napíšu, že úvodní desítky minut budete doslova hltat každičký stůl, letmo pohozenou panenku, ledabyle zaparkovaný kočárek, půjdete za každým zvukem, ačkoliv vám bude jasné, že si s vámi autoři dělají, co chtějí. Iluze je dokonalá a vy se rádi budete nechat klamat. Ne, Bioshock ani v nejmenším nenabízí rozlehlý, volně prozkoumávatelný svět. Už z důvodu zvoleného scénáře tu není takový potenciál svobody jako třeba v Oblivionu. Ba vůbec volnost jako taková tu neplatí za silnou komoditu. Chceš do morku propracované detaily? Pak se spokoj s linearitou sem tam protknutou skriptovaným okamžikem.
Bioshock věru není hardcorovou záležitostí, byť si ho tak mnozí falešní vizionáři představovali.
Naštěstí existuje linearita a linearita. Bioshock jednoznačně sahá po lepší z obou možností a nevytyčuje koridor s mnoha dveřmi po stranách, které se ale nedají otevřít. Rapture je poměrně solidně rozvrstvený lán podmořského světa a většinou před naběhnutím do té správné chodby poskytuje sdostatek času pro průzkum a slídění po užitečných věcech. Pokaždé je ale zcela jasně předestřeno, co se po vás chce, a jak toho dosáhnete. Nejen to – Bioshock věru není hardcorovou záležitostí, byť si ho tak mnozí falešní vizionáři představovali. Naopak – je málo mainstreamových akcí, kde hráče k cíli naviguje šipka v horní části obrazovky. Zde vám bude věrnou společnicí, ruku v ruce s mapou, která má krom funkce orientační ještě účel poradní. Nevíte-li už opravdu kudy kam (třeba když jste pro něco posláni do již prošlých lokací, kde se obecně hůře pátrá), stačí párkrát kliknout a několik použitelných tipů je rázem na světě.
VIDEO
První část příběhu si odbudete pod vedením jakéhosi Atlase, který se s vámi spojí, ještě než vylezete ze zrezlého batyskafu. Nepomáhá vám však z prosté lidskosti – tu v Rapture nehledejte –, nýbrž i on má své priority. Není ale mým úkolem vyzrazovat na tomto místě příběh, ačkoliv je překvapivě plytký. Pravda, střílečky mají zřídkakdy lepší, nicméně v případě Bioshocku, u nějž měl být děj jedním z nosných pilířů, bych čekal intenzivnější naraci, méně kostrbaté plynutí a vůbec znatelnější nahuštění, jež by v tomto prostředí rozhodně mělo opodstatnění. Někdo se možná spokojí s dvěma kvalitními konci, ale výplň mezi startovním výstřelem a cílovou páskou jsem si zkrátka představoval o poznání naléhavější. Nicméně nechci, aby mi bylo špatně porozuměno – ve hře rozhodně je co objevovat. Každou chvíli dostanete možnost pohroužit se do událostí minulých a dozvědět se něco o historii Rapture a toho, jak se to tam všechno vlastně semlelo. Ona červená nit, která by nepřestávala táhnout, mi tu ale prostě chyběla.